Vorlage:Infobox Fakulta vysoké školy Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, zkratkou FF UK, (v době založení univerzity pod názvem Fakulta svobodných umění - artistická) je jedna ze čtyř původních fakult Univerzity Karlovy v Praze a těsně druhou největší fakultou v Česku.^[1] Označení „filozofická“ v názvu souvisí se skutečností, že v minulosti byla filozofie chápána šířeji než dnes, ve smyslu věda, láska k moudrosti.

Filozofická (dříve Fakulta svobodných umění - artistická) fakulta je jednou ze čtyř, které byly založeny společně se samotnou univerzitou již roku 1348. Význam této fakulty spočíval v poskytování jakéhosi univerzálního základu vyšší vzdělanosti. Léta Páně 1359 promoval první student artistické fakulty na magistra svobodných umění (mistra), byl jím Jindřich z Libušic. Silně fakultu poškodil viklefismus, který rezonuje obzvlášť na artistické fakultě. Jejím děkanem byl tehdy i Jan Hus. Husitská revoluce fakultu (a celou univerzitu) silně postihuje a společně s následky Dekretu kutnohorského ji na dlouhá desetiletí staví na okraj evropského učeného světa.

Z osobností druhé poloviny šestnáctého století je třeba vyzdvihnout rektora Petra Kodicilla z Tulechova, který se podílel na formulování závěrečné verze textu České konfese. Jako všichni rektoři univerzity až do počátku 17. století, byl i on profesorem artistické fakulty. V roce 1610 byli profesoři působící na univerzitě zbaveni dosavadního požadavku celibátu, čehož jako první využil děkan filozofické fakulty Mikuláš Troilus. Roku 1654 císař Ferdinand III. rozhodl o spojení jezuitské akademie a univerzity v jednu Karlo-Ferdinandovu univerzitu. Ta zůstala po dalších 130 let institucí výlučně katolickou. Postupný rozvoj vědy si vyžádal vznik nových kateder: v roce 1761 vznikla stolice vyšší matematiky, v roce 1766 stolice politických a kamerálních věd l, v roce 1774 stolice univerzálních a literárních dějin, v roce 1775 stolice zemědělských věd (zrušena 1781) a v roce 1784 hned několik stolic: přírodopisu a fyzikálního zeměpisu, diplomatiky a heraldiky a praktické matematiky. Největší význam měl vznik stolice českého jazyka a literatury v roce 1792. Postupný rozvoj technických věd vedl posléze k založení Pražské polytechniky Františkem Josefem Gerstnerem v roce 1803, kam přešla i řada vyučujících z filozofické fakulty.

Během 19. století byla fakulta z hlediska oborů strukturovaná na filosofické vědy, matematické vědy, přírodní vědy, historii a pomocné vědy historické a literaturu a filologii. Rovněž bylo zavedeno nemálo nových oborů, například estetika, dějiny umění, slavistika či moderní jazyky, ale i „exotické“ obory jako orientální nebo semitská filologie. V 19. století došlo k významné organizační změně, když 11. dubna 1881 vydal císař František Josef I. rozhodnutí, ve které schválil, aby „Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze byla napříště uspořádána tak, aby v Praze existovala jedna univerzita s německým a jedna s českým jazykem vyučovacím a obě aby nadále užívaly jména Karlo-Ferdinandova.“ V roce 1897 bylo povoleno studium ženám ^[2] .

Přechod fakulty do nového poválečného stavu (1918) se odehrál bez významných změn a potíží. Významnou změnou však bylo oddělení přírodovědných oborů od filozofických a vznik Přírodovědecké fakulty v roce 1920 ^[3] . Několik osobností fakulty se po vzniku ČSR ujalo funkcí ve státních službách (T. G. Masaryk, Josef Šusta, František Drtina, Karel Krofta, Vlastimil Kybal aj.) a mnoho sil odčerpal vznik nových univerzit v Brně a Bratislavě. V roce 1925 se habilitovala první žena, Milada Paulová, a do roku 1939 došlo k habilitaci dalších čtyř. Postupně se ve dvacátých letech začal řešit nevyhovující stav chybějící ústřední budovy filozofické fakulty. Roku 1929 byla dokončena hlavní budova na Smetanově náměstí. Současně s tím začal velice rychle růst počet posluchačů až na průměrných 1600 v letech před rokem 1939. Po okupaci českých zemí došlo k perzekuci fakulty. Již 21.března musí z fakulty odejít levicově orientovaní pedagogové v čele se Zdeňkem Nejedlým. Byly omezeny přednášky ze slavistiky a některé obory (lužická srbština) byly zakázány úplně. Prvními oběťmi nacismu z filozofické fakulty byli dva představitelé Českého národního studentského svazu popravení 17. 11. 1939. Budovy fakulty byly obsazeny ihned po uzavření českých vysokých škol 17.listopadu 1939 a jejich sbírky a knihovny byly buď zabaveny, nebo vystěhovány.

thumb|Interiér hlavní budovy

Výuka na FF byla zahájena už v červnu 1945. Poválečná léta znamenala krátké uvolnění, které bylo ale znovu přerušeno změnami po roce 1948. Ministerstvo školství si univerzity bezprostředně podřídilo a zejména filozofická fakulta byla zasažena násilnou ideologizací a odchody řady pracovníků. V roce 1958 bylo založeno fakultní detašované pracoviště, Československý egyptologický ústav UK v Káhiře. Dodnes tato instituce představuje špičku v mezinárodním egyptologickém bádání. Šedesátá léta byla ve znamení jistého uvolnění a návratem osobností jako byl Jan Patočka, Karel Krejčí či Václav Černý na fakultní půdu. Rychlé změny nastupující normalizace však tento trend ukončily. Společností otřásl zoufalý čin Jana Palacha, studenta fakulty, který se upálil na protest proti okupaci Československa. Změnám, které přinesly nové čistky a ústup akademických pracovníků do „vnitřního exilu“ ale nezabránil. Až o dvě desítky let později se v době velkých změn postavili studenti FF UK znovu mezi nejnadšenější podporovatele protestů.

Již 20. listopadu 1989 ráno vyhlásili studenti filozofické fakulty okupační stávku a převzali fakultu do svých rukou. Centrem dění se stala velká aula, kde se koncentrovaly aktuální informace, rozdělovaly úkoly, vytvářely plakáty a rozmnožovaly různé materiály. Studenty zde jako jeden z prvních oslovil Ludvík Vaculík. 24. listopadu bylo na půdě fakulty založeno Občanské fórum, jehož představiteli se stali dr. Ondřej Hausenblas, doc. Josef Petráň a doc. Jan Bouzek. Dne 28. listopadu byla vyslovena nedůvěra stávajícímu děkanovi a prvním polistopadovým děkanem se 11. prosince 1989 stal prof. František Černý.^[4]

V 90. letech fakulta úspěšně rozvíjela spolupráci s řadou mezinárodních pracovišť. Plně se zapojila do řady výměnných a stipendijních programů a spolupracuje s řadou dalších prestižních mezinárodních institucí. Na fakultě funguje řada studentských spolků různého zaměření, rozšiřuje se paleta studijních oborů a pro zlepšení provozu se využívají nově rekonstruované prostory starších budov – moderní knihovna, přístavby kanceláří a dalších učeben.

Fakulta dnes nabízí celou řadu humanitních oborů a je jedinou fakultou v Evropě, na které se učí všechny jazyky, kterými se mluví v členských zemích Evropské unie.^[5] Fakulta je jednou z největších a nejdůležitějšíchVorlage:Doplňte zdroj v České republice, studuje zde přes 8000 studentů na 45 katedrách a ústavech a 4 specializovaných pracovištích. Každý rok je vydána pod hlavičkou fakulty řada knih.

Díky řadě mezinárodních výměnných programů mohou studenti fakulty vycestovat na zahraniční univerzity a zahraniční studenti tak mohou naopak přijet studovat na Filozofickou fakultu. Mezi tyto programy patří např. Erasmus, CEEPUS, Višegrádský fond, Aktion, vládní stipendia či řada bilaterálních smluv.^[6]

Velikostí své akademické obce (přibližně 8000 členů) fakulta předčí i většinu českých vysokých škol. Fakulta také drží primát počtem studijních oborů (přes 150), z nichž však většinu studuje relativně malý počet posluchačů desítky, někdy i jednotky (především některé méně početné jazyky). Tyto malé obory jsou zajišťovány velmi specializovanými katedrami (např. Katedra kulturologie, Katedra logiky); specializovaná hloubková výuka v takové šíři malých oborů nemá na jiných fakultách v České republice obdobu. Řada těchto oborů není otevírána každý rok. V současné době je fakulta také známa výukou nejrůznějších jazyků.

Mezi hlavní a podle počtu studentů největší obory patří bohemistika, historie a filozofie.

Humanitní studia na fakultě nabízí široké spektrum disciplín od tradiční filozofie, religionistiky, logiky a estetiky po pedagogiku, psychologii, sociologii, politologii, andragogiku, divadelní a filmová studia, knihovnictví atd. Studium historie zahrnuje české a světové dějiny, ekonomické a sociální dějiny, pomocné vědy historické a archivnictví, dějiny umění, klasickou archeologii atd. V rámci filologických studií je možné studovat řadu jazyků se souvisejícími předměty literatura, historie apod. Vedle obecně nejrozšířenějších germánských, románských a slovanských jazyků, lze na fakultě studovat také např. africké jazyky, jazyk albánský, bengálský, hebrejský, hindský, japonský, mongolský, sanskrt atd.^[7] [[Soubor:Pečeť Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.jpg|thumb|Historická pečeť FF ze 2. poloviny 17. století]]

• studijní program historické vědy: Středisko ibero-amerických studií, Český egyptologický ústav, Katedra pomocných věd historických a archivního studia, Ústav pro klasickou archeologii, Ústav českých dějin, Ústav hospodářských a sociálních dějin, Ústav etnologie, Ústav světových dějin, Ústav pro pravěk a ranou dobu dějinnou
• studijní program filologie: Ústav anglofonních literatur a kultur, Ústav anglického jazyka a didaktiky, Ústav řeckých a latinských studií, Ústav srovnávací jazykovědy, Ústav českého jazyka a teorie komunikace, Ústav české literatury a literární vědy, Ústav bohemistických studií, Ústav Dálného východu, Ústav germánských studií, Ústav lingvistiky a ugrofinistiky, Ústav Blízkého východu a Afriky, Fonetický ústav, Ústav románských studií, Ústav východoevropských studií, Katedra středoevropských studií, Katedra jihoslovanských a balkanistických studií, Ústav jižní a centrální Asie, Ústav Českého národního korpusu, Ústav teoretické a komputační lingvistiky, Ústav translatologie
• další studijní programy: Katedra estetiky, Katedra teorie kultury (kulturologie), Katedra filmových studií, Katedra logiky, Ústav hudební vědy, Katedra divadelních studií, Ústav pro dějiny umění, Ústav filozofie a religionistiky, Katedra andragogiky a personálního řízení, Katedra pedagogiky, Katedra psychologie, Katedra sociální práce, Katedra sociologie, Ústav informačních studií a knihovnictví, Ústav politologie, Katedra tělesné výchovy, Jazykové centrum, Mediatéka Jazykového centra

Přímo na fakultní půdě působí Studentská rada (je v podstatě výkonným orgánem občanského sdružení Studentský fond FF UK)^[9], kterou založili studentští účastníci revolučních událostí v roce 1989. Toto sdružení se snaží o zpestření studentského života (např. kulturní akce) a často zastupuje posluchače fakulty při jednání s vedením fakulty, popř. univerzity.

V roce 2010 vznikl na půdě filozofické fakulty Spolek studentů historie FF UK^[10] (neformálně FFabula). Cílem Spolku je vytváření prostoru pro svobodnou diskuzi o historii a spřízněných tématech, zintenzivnění a zkvalitnění komunikace studentů historie na FF UK, vytváření podmínek pro odbornou činnost studentů historie a pořádání odborných přednášek, seminářů a dalších vzdělávacích a společenských akcí,^[11] dlouhodobě se podílel i na akademické diskuzi o Zákonu o vysokých školách.^[12][13] Spolek je členem Studentské unie Univerzity Karlovy^[14] a je zástupcem České republiky v Mezinárodní asociaci studentů historie (International Students of History Association).^[15] Největší akcí, kterou Spolek pořádá, je Letní škola interdisciplinárních přístupů. ^[16]

Od roku 2007 vychází na Filozofické fakultě nezávislý studentský časopis FFakt, který vydává občanské sdružení UK media. Dalším časopisem je časopis pro humanitní a společenské vědy Člověk, který je určen studentské vědě napříč obory a je otevřen všem studentům Filozofické fakulty. Pro zahraniční studenty Univerzity Karlovy je tu International Club.

1. ↑ http://is.muni.cz/studium/statistika.pl?fakulta=1421 a http://www.ff.cuni.cz/dok/org/ff/vzff2005.pdf
2. ↑ O fakultě Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2008. Citováno 2010-01-12.
3. ↑ Nařízení č. 392/1920 Sb., o rozdělení filosofických fakult obou pražských universit
4. ↑ http://www.ff.cuni.cz/FF-9130.html
5. ↑ http://www.ff.cuni.cz/FF-17.html
6. ↑ Studium v zahraničí Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2009. Citováno 2010-01-12.
7. ↑ Faculty of Arts Today Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2008. Citováno 2010-01-12.
8. ↑ Vorlage:Citace elektronické monografie
9. ↑ http://strada.ff.cuni.cz/
10. ↑ http://ffabula.cz/
11. ↑ Vorlage:Citace elektronického periodika
12. ↑ 26. dubna 2011 muzeum Kampa: Představení věcného záměru zákona o VŠ na webu Za svobodné vysoké školy
13. ↑ 15. května 2011 aula FF UK: Debata o “Věcném záměru zákona o VŠ” na webu Za svobodné vysoké školy
14. ↑ FFabula na stránkách Studentské unie Univerzity Karlovy
15. ↑ Vorlage:En ISHA Prague na stránkách Mezinárodní asociace studentů historie
16. ↑ Letní škola interdisciplinárních přístupů – oficiální stránky

• Seznam děkanů Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
• Extremismus: Spor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy

• 

  Commons: Faculty of Arts of Charles University – Sammlung von Bildern, Videos und Audiodateien
• Oficiální stránky fakulty
• FFakt – časopis FF UK
• Stránky Studentské rady
• Prověřená fakulta, stránky věnované výzkumu o dějinách FF UK 1969-1989
• Spolek studentů historie FF UK

Vorlage:Univerzita Karlova